Dieta při dysfagii

Jak funguje polykací reflex?

Polykací reflex je jedním ze základních nepodmíněných reflexů. Reflex je odpověď organismu na určitý podnět (dráždění). Reflexy můžeme dělit podle mnoha hledisek, kde jedním z nich je rozlišení na podmíněné a nepodmíněné reflexy. Nepodmíněné jsou ty, které nevyžadují nějakou předchozí zkušenost s daným stimulem, jako u podmíněného reflexu (příkladem vybavení podmíněného reflexu je známý pokus ruského lékaře fyziologa Ivana Petroviče Pavlova na psech), jedná se tedy o reflex, s kterým jsme se již narodili.

O reflexech by mohl být napsán celý článek, nicméně pro účely našich stránek se omezíme pouze na základní principy fungování reflexů a potom konkrétně na reflex polykací.

Funkční jednotkou polykacího reflexu je reflexní oblouk. Reflexní centrum se nachází v prodloužené míše, což je část centrální nervové soustavy, která propojuje míchu s mozkem (jedná se už o část mozku, přesněji řečeno mozkového kmene). Reflexní oblouk sestává na začátku z nějakého receptoru, jehož hlavním cílem je převést podráždění mechanické na akční potenciál, aby mohlo docházet k šíření této "informace" dál po reflexním oblouku. Dostředivou dráhou se podnět dostává až k reflexnímu centru, kde je přepojován na další (jeden či více) neurony, které, jako odstředivé dráhy, vedou signál k tzv. efektoru. Efektorem (tím, jehož aktivitu chceme ovlivnit), bývá například svalovina, nebo i myoepitelové buňky v některých žlázách (můžeme ovlivnit i sekreci žláz reflexně).

Fáze polykacího reflexu

Polykací reflex můžeme rozdělit do tří základních fází:

1. na fázi, kterou můžeme stále ovlivnit vůli a která probíhá v ústní dutině (fáze vůlí ovladatelná)

2. na fázi už vůlí neovlivnitelnou, kdy se potrava dostává z úst do hltanu a je odsud (za uzavření hrtanové příklopky) odsunuta do jícnu (fáze faryngeální)

3. na fázi též vůlí neovlivnitelnou, kdy je potrava z jícnu peristaltickými pohyby odsunována do žaludku (fáze ezofageální)

1. fáze

Ústní dutina je začátkem trávicího traktu a je to také místo, kde je zahájeno trávení některých živin - jak chemické, tak mechanické. Mechanicky je potrava štěpena na menší části, pohyby jazyka a dolní čelisti vůči horní, čímž dochází k tření zubů. Potrava, která je rozmělněna a promíchána se slinami, je jako sousto posouvána jazykem k místu, kde ústní dutina přechází v hltan (toto místo se latinsky nazývá isthmus faucium, neboli úžina hltanová).

2. fáze

Jak už bylo zmíněno, tak tato fáze již není vůlí ovlivnitelná. Na patře v blízkosti úžiny hltanové se nacházejí mechanoreceptory (typ receptorů, který reaguje na mechanické podráždění - v našem případě je dráždí potrava) - signál z nich je po jejich podráždění veden díky hlavovým nervům (pátému, devátému a desátému) vedena do ncl. tractus solitarii a ncl. ambiguus. Odtud je eferentně vedena vlákny pátého, devátého, desátého a dvanáctého hlavového nervu směrem ke svalům hltanu.

Technicky posun z úst až k jícnu probíhá tak, že dojde ke zdvižení měkkého patra úst, čímž se uzavře přístup směrem k dutině nosní. Reflexně je dále ovlivněn sval palatopharyngeální (musculus palatophyryngeus), čímž vzniká štěrbina pro průchod rozmělněné potravy do hltanu. V hltanu dochází dále reflexně k zastavení dýchání uzavřením hltanové příklopky, která zabraňuje vdechnutí potravy (potrava se tak nedostane do dýchacích cest a my se nezačneme dusit). Naposledy zvednutí hltanu a uvolnění horního jícnového svěrače způsobí posun potravy do jícnu.

3. fáze

V poslední fázi už je peristaltickými stahy svalů stěny jícnu potrava posunována směrem k žaludku, do něhož se dostává přibližně po několika málo sekundách..