Dieta po resekci střeva
Resekce (odstranění části) střeva, je jedním z častých břišních chirurgických výkonů. Pacient může být indikován k tomuto výkonu např. pro maligní novotvar (rakovinu) střeva, při komplikacích Crohnovy nemoci, při nekróze (odumření) části střevní stěny (např. kvůli dlouhotrvajícímu zánětu atd.)
Střeva jsou nejdelším úsekem trávicího traktu. Lze je rozdělit na střevo tenké a tlusté. Tenké střevo navazuje na žaludek a jedná se o místo, kde probíhá velmi výrazně trávení a hlavně vstřebávání živin. Druhým úsekem je střevo tlusté. V tlustém střevu se nachází množství mikroflóry a dochází zde ke zpětné resorpci vody. V tlustém střevě tedy vzniká finální produkt trávení - stolice - která je poté vyloučena z těla.
Pokud nebylo při chirurgickém výkonu střevo výrazně zkráceno, podává se ještě v nemocnici zprvu strava tekutá a kašovitá. Důvod je jednoduchý - hlavním cílem je střevo co nejméně zatěžovat, a pokud by strava byla tuhá, mohlo by docházet k dráždění stěny střev, což je po takovém zákroku nevhodné.
Tato dietní opatření nemusí trvat příliš dlouho, postupně se přechází na dietu s omezením zbytků.
Po propuštění z nemocnice je tedy vhodné dodržovat některá z preventivních dietních omezení.
Strava by měla být měkká (pokud se nevyskytují problémy s kousáním či polykáním, není zapotřebí stravu mixovat).
Měla by být dodržována pravidla bezezbytkové diety (podrobně viz zde) - např. vyhnout se konzumaci potravin s obsahem tvrdé vlákniny, semínek, kůrek, slupek, ...
Po operaci by také dieta měla být co nejméně dráždivá pro vaše trávicí ústrojí - je proto vhodné vyhnout se pálivým a kořeněným jídlům. Vhodná nejsou ani jídla a nápoje, které nadýmají.
Dietní postup je poté vhodné konzultovat podrobněji s nutričním terapeutem.
Pokud bylo při chirurgickém výkonu tenké střevo zkráceno výrazně (až 2 metry), může se u pacientů rozvíjet tzv. syndrom krátkého střeva.
Jako syndrom krátkého střeva se označuje situace, kdy bylo kvůli chirurgickému zákroku tenké střevo zkráceno natolik, že se významně zmenšila plocha, na které může docházet k trávení a vstřebávání živin. Z tohoto důvodu nemusí být pak tělo schopno vstřebávat z potravy dostatečné množství cukrů, tuků, bílkovin, vitamínů, vody, ... do krevního oběhu, odkud se živiny dostávají dále k různým tkáním a organismus se tak vyživuje.
V extrémních případech může dojít i ke vzniku intestinálního selhání - což je stav, kdy má tělo tak málo živin a vody, že je zapotřebí dodávat je pomocí infúze nebo enterálními suplementy.
Častým problémem bývá také průjmovitá stolice, kvůli špatnému vstřebávání vody. Aby byla co nejvíce zvýšena efektivita vstřebávání živin, doporučuje se od sebe oddělit příjem tuhé stravy a tekutin. Kdyby docházelo ke konzumaci dohromady, živiny by, laicky řečeno, mohly být odplaveny společně s vodou a efektivita by byla ještě nižší. Vhodné je tedy rozplánovat si jídla po přibližně 3 hodinách. Zásadní také je, aby mezi příjmem jídla a tekutin byl rozestup alespoň jedné hodiny. Takže např. pokud se nasnídám v 6 hodin ráno, pít mohu mezi 7 a 8 hodinou, svačinu si dám poté v 9 hodin.
Dostatečný příjem soli může také omezit ztráty vody. Neznamená to ale významně překračovat doporučené denní množství soli ve stravě pro Vaši osobu (např. dle WHO je doporučená denní dávka soli pro dospělou osobu do 5 g).
Co do složení stravy, tak platí pravidla již výše zmíněná. Strava by měla být měkká, dobře stravitelná (bez nestravitelných součástí), nedráždivá a nenadýmavá, ale přesto výživná.